člověk získává objektivitou svého posuzování a když má být jeho navigace lodičky plynulá, aby nepropadal mořské nemoci již na řece, tak zjistí, že musí znát nejen pohyb vodních proudů, ale i znalost krajiny kvůli vanoucím větrům, před kterými je lodička chráněna skalami nebo údolími, ale ne již rovinami.
Myšlenka větrolamů je stará jako Metuzalém, ty přírodní si pamatuji z dětství, i s nouzovým přistáním plachtícího čmeláka vedle nich. Vítr jako skály nezastaví, protože jsou nekompaktní a ohebné, ale lámou ho aniž by se samy zlomily.
A tak všechny tyto aspekty je třeba brát v úvahu, než si člověk vyslouží opravdový respekt z řízení své lodičky.