Vážený pane rektore,

z historie je celkem patrné, jak bouřlivě lidstvo reaguje na nejnepatrnější výkyvy v zaběhnutém způsobu myšlení, nejprve zesměšňováním, potom silným protestem a až čas dotvoří celou mozaiku nových historických epoch.
Není žádných pochyb, že žijeme v historicky přelomovém věku poznání světa jevově materialistického a objevování světa za ním skrytého, nám smysly nevnímaného, který ten materialistický aktivuje.
Já jsem při svém pravda spíš příležitostném studiu VŠE poznala pana Marxe jen ze skript, ale mnohem později v životě mi byl dán dar proniknout do jeho filozofického dilema: co je primární, vědomí či bytí? A tady leží kámen úrazu všech současných dramat na naší planetě a ekonomika je jen jednou z jeho manifestací. Pan děkan Ševčík má dost svědomí na to, aby odmítal hrát nekonečná cirkusová představení ve světové manéži, kde šašci vytvářejí zkazky o císaři pro pobavení audience a kde virtuální rozbušky jako zázrakem generují v lidských tělech energie a přeměňují je se souhlasem věhlasných ekonomů a právníků v kryptoměny.
Co někdy působí dočasně jako ostuda se nemusí, ale mnohdy může přeměnit ve svůj pravý opak a rozpoznat takový případ a odolat davové psychóze v mezidobí je součástí top pozic lidské existence.
Vy jednu z nich zastáváte a Vaše rozhodnutí přejde do historie školy. Nechť je v duchu “tříbení názorů, jak by tomu na svobodné akademické půdě mělo být”.

Dagmar Palmerová