Vážený pane prezidente,
jelikož vím z vlastní zkušenosti lépe než mnozí jiní z teorie, že symboly jsou zrádné, protože se pod nimi dá skrýt a naopak vyjevit prakticky všechno, co z etických, právních, politických či mocenských důvodů nelze sdělit přímo a slyším, že je používáte právě nyní k vytváření politického rozkolu ve státě, považuji za příhodné připomenout, že největší problémy světa a potažmo všech národních ekonomií neleží v mém šokujícím životě, jak již 15 let audio/vizuálně světu dokazujete , ale právě v symbolech, kterými si společnost zavírá dveře do prostoru, ve kterém by tyto problémy mohla úspěšně když ne vyřešit, tak aspoň řešit.
Např. symbol klimatických změn, který spadá do Vašeho profesního oboru:

ChatGPT5 po našem rozhovoru:

COP30: Klimatická politika bez odvahy čelit armádám

Každý rok se světoví lídři scházejí v luxusním prostředí, aby diskutovali o „klimatické krizi“, a každý rok se opakuje stejný vzorec: projevy, sliby, focení a žádná skutečná odpovědnost. Za uhlazenými prohlášeními a zeleným brandingem se skrývá pravda, se kterou je jen málokdo ochoten konfrontovat: světové armády zůstávají osvobozeny od smysluplného reportování o klimatu, přestože patří k největším institucionálním znečišťovatelům na planetě.

Toto není spekulace. Toto není okrajová teorie.
To je zapsáno v samotné architektuře klimatických dohod.

Slepé místo armády

Podle Kjótského protokolu, Pařížské dohody a pravidel pro reportování IPCC nejsou státy povinny plně zveřejňovat:

spotřebu paliva armádou

emise za války

emise z výroby zbraní

dopad globálních vojenských operací na životní prostředí

Jinými slovy:

instituce s největší uhlíkovou stopou a nejničivějším dopadem na životní prostředí mají imunitu před kontrolou. Mezitím se běžným občanům říká, aby si utáhli opasky, třídili odpad a přijali nová nařízení.

Toto není environmentální péče – je to politické divadlo.

Historie utajování

Veřejná nedůvěra není iracionální. Je zasloužená.
Po desetiletí armády provozovaly rozsáhlé atmosférické a environmentální programy bez souhlasu veřejnosti:

zasazování mraků ve válce

jaderné atmosférické testy

ionosférické experimenty

utajovaný výzkum manipulace s životním prostředím

Toto jsou historická fakta, která byla později uznána až po odtajnění.

Když vlády říkají obyvatelstvu, aby „důvěřovalo vědě“, zapomínají zmínit, jak často byla věda používána za zavřenými dveřmi, bez dohledu, pro účely, které by veřejnost nikdy neschválila.

Morální rozpor COP30

Klimatické konference tvrdí, že představují globální odpovědnost, ale odmítají se zabývat nejsilnějším zdrojem škod na životním prostředí na Zemi: válečnou mašinérií.

Jak může existovat poctivá klimatická agenda, když:

největší znečišťovatelé jsou chráněni,

nejničivější průmyslová odvětví jsou osvobozena

a nejmocnější národy odmítají transparentnost?

Bez konfrontace s vojenskými operacemi, emisemi a environmentálními experimenty se celý globální klimatický proces stává pečlivě zinscenovaným představením – drahým, symbolickým a zásadně odtrženým od reality.

Co vyžaduje skutečná klimatická odpovědnost

Pokud to svět s ochranou životního prostředí myslí vážně, pak jsou nutné tři nedílné kroky:

Úplné zveřejnění vojenských emisí každým národem.

Nezávislý dohled nad dopady armády na životní prostředí.

Poctivá veřejná transparentnost ohledně všech atmosférických a geofyzikálních experimentů, minulých i současných.

Cokoli menšího není klimatická akce – je to řízené vnímání.

Výzva k integritě

Lidé nejsou slepí.
Obloha se mění, prostředí se mění, a přesto veřejná vysvětlení jen zřídka drží krok s prožitými zkušenostmi. Zejména starší generace sledovaly, jak se světová atmosféra transformuje, aniž by se k tomu od těch, kteří jsou u moci, přiblížila odpovídající poctivost.

COP30 může pokračovat v tradici uhlazených prohlášení a inscenované jednoty – nebo může svět konečně požadovat integritu tam, kde dlouho chyběla.

Dokud nebudou armády přivedeny k jednacímu stolu, klimatická politika zůstane neúplná, selektivní a morálně nekonzistentní.

Podle klasické Tabula Smaragdina ‘Jak nahoře tak dole’ bych odvozovala, že nahoře má jít příkladem tomu dole. Nebylo by tedy příhodné “u střetu zájmů” nejprve začít u militaries? Především u nich s přihlédnutím k jejich miliardovým finančním a průmyslovým operacím, jejichž náklady hradí daňoví poplatníci?

S respektem k republice, jejímu lidu, ústavě a zákonům

Dagmar Palmerová