Osecký klášter
Poslechla jsem si se zájmem rozhovor a napadlo mě, v jak absurdní situaci se naše planeta nachází. Věda 21.století již ví, že Univers je nakonec po všech vědeckých a politických hrůzách posledních dvou století teistický. Může to dokázat, ale nechce se jí, nebo má zakázáno o tom mluvit.
Církve souběžně ztrácejí své věřící a lidé, podnícení nejnovějšími vědeckými objevy se více a více informují z jiných, většinou východních náboženství, kde a v čem vlastně tkví “tajemné skutečnosti”.
Což si myslím, že je jev ve svém konečném výsledku paradoxní, protože se nakonec lidé vracejí zpět ke svým původním posvátným kořenům té či oné geografické polohy a kultury s porozuměním, které před odchodem z ní neměli. Rozhodně je zde tedy velký prostor ke komunikaci a subatomická podstata materialistického světa bude čím dál tím více přitahovat společnost k místům, kde se budou moci sami na sobě přesvědčovat o tom, že ho svou existencí a svým chováním mohou měnit buď k lepšímu či horšímu, v závislosti na (ne)dodržování objektivních zákonů Universu.
Sakrální objekty, které církev nemůže finančně udržovat jsou naprosto ideálním místem, kam lidé mohou nebo by mohli přijíždět např. na denní, týdenní i dlouhodobé meditace, silent workshopy, ke studiu církevních textů případně s pomocnými výklady kněží, k objevování světa nematerialistického, což je jeho vrozené právo, dané STVOŘITELEM.
Kostely by se měly rozeznít lidským zpěvem, Božským to nástrojem. Naše země má v duchovním zpěvu ohromnou tradici, nemusí být vůbec výsadou nadaných umělců. I člověk, který ví, že zpívá lidově řečeno falešně by měl zažít vibrace, které v něm zpěv v takových místech vyvolá. Mohl by vzniknout i v té nejzapadlejší komunitě a jako zázrakem by přitáhl lidi i ze vzdáleného okolí. Mluvím z vlastní zkušenosti….
V dnešním hektickém, virtuálním blázinci , který se chystá za 5 let sloučit náš fyzický, biologický a digitální svět v jeden společný by člověk měl mít prostor, kde bude moci přijít do styku s vyššími vibracemi, nad kterými svět digitální nikdy nemůže mít kontrolu. Nechť jsou jím všechny architektonické poklady, grandiózní i miniaturní, které nám naše duchovní minulost stvořila a ještě nezničila.
What is this world without a further Divine purpose in it all? W. Whitman 